Sama v kruhu přátel

8. listopadu 2010 v 19:42 | Toeto |  Úvahy

BH
(Baru,Toeto)

Jak nostalgické, když si vzpomenu na časy v mém městě, základní škola, kupa děcek a přesto sama. Tenkrát jsem asi ještě nevěděla, že ve světe je plno různých lidí, byla jsem přecejen zavřená v té jedné budově, pořád se stejnými lidmi. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla být mezi přáteli šťastná...

Každý moc dobře ví, že bez přátel by nikam nedošel, ikdyž termín přítel je dost relativní. Dodnes nevím, jak se pozná pravý přítel, dodnes nevím, co je to nepřítel a dodnes nevím, jestli nějaké přátelé mám.

Lidi kolem mě, ve škole, na internátu... Byli bychom přátelé, kdybychom nemuseli být zavření vjedné místnosti ?

Na základní škole mi tento pojem moc neříkal, bála jsem se cokoliv říct, moje 3 tzv. kamarádky, se mnou trávili čas ve škole, venku takřka všude a já přesto neměla to nasycení, kterého dosáhnete, když se zařadíte do kolektivu, vkterém je vám dobře. Toho já nikdy nedosáhla, i když jsme měli skvělý kolektiv. Pokradmo jsem po škole chodívala sama na kopec, kde byl kámen(nyní už tam cosi stavějí) já na něj v zimě i v létě sedávala a bývala tam často až do setmění. Někdo by to nazval sebelítost, já tomu říkala vysvobození.

Byla to doba, kdy ,,někoho setřít" byla zábava a někoho shodit mezi přáteli byla normální věc. Cokoliv jste své nejlepší kamarádce řekli, obrátilo se to ve větu o které věděla celá škola, zvrácenou větu, takovou, aby se dlouho povídalo o tom, kdo jí vymyslel.

Přátelství... ztvárnit to do věci, bylo by to to nejkřehčí sklo na světě. Stejně tak průhledné a mělo by stejně takovou možnost pořezání. Vždyť... přátelství je o důvěře, kdo dnes může své kamarádce či kamarádovy důvěřovat natolik, aby mohl počítat stím, že až se pohádají, tak se jejich tajemství neobrátí ve veřejnou věc. Neměla jsem tu čest potkat takovou osobu, kterou jsem poměrně dlouho hledala. Kamarádky které mám... jedné můžu říct to, ale to co řeknu druhé už nemůžu říct té první...Až se naše cesty rozejdou, přítomnost té druhé nebudeme vyhledávat a o tom přece přátelství není..

Neměla jsem tedy to štěstí potkat takovou osůbku, za kterou bych kdykoliv přišla a stejně tak jí kdykoliv ráda viděla, kdyby ona přišla za mnou.
 


Komentáře

1 lapis lapis | Web | 10. listopadu 2010 v 12:40 | Reagovat

Ťažko my je tu niečo písať, pretože priateľstvo je tak osobná vec, že neexistuje v jednotný spôsob ako takého priateľa nájsť. Možno ho už máš ale ešte ho tak nevidíš. A možno sa pošťastí niekde inde (na inej škole, v tábore, ....). Asi najväčšou chybou čo som urobil, bolo prijatie mojej "roly" v "kolektíve". Tým som zo seba urobil niekoho absolútne nahraditeľného. Podstatných ľudí som našiel až keď som opustil svoje rodné mesto a začal nanovo. Snažil som sa neurobiť tú istú chybu. Zariskoval som a ukázal som časť môjho ja. Veľa ľudí som tým odplašil, no paradoxne pár som ich pritiahol. A svet bol hneď farebnejším. Možno tu vyzerám ako úplný úbožiak, ale nič iné ako osobná skúsenosť sa sem nehodí písať. Jediné v čo môžem dúfať, že ťa môže potešiť aspoň to že v tomto nie si sama.

Opäť som tu našiel pekný článok (asi sem zavítam častejšie ;) )

2 Toeto Toeto | Web | 10. listopadu 2010 v 21:56 | Reagovat

Moc děkují za sdílení ,,životní zkušenosti" i když to nebude znít tak jak chci, jsem ráda, že mi řekl konečně někdo že v tom nejsem sama. jsem moc rád, že se ti líbí moje články.Potěšil si mě.<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.