Ani tam ani zpět

7. prosince 2010 v 21:06 | Toeto |  Úvahy
Je to zvláštní pocit. Málo kdy se mi to v životě stalo. Nemohla jsem jít v před, nemohla jsem se díky okolnostem ohlédnout vzad.

Není tu nikdo, za kým bych se mohla vrátit. Když mě tato myšlenka napadla, dost mě to rozhodilo. Pohled do mých prázdných rukou mě rozbrečel.
Pokud se jedná o lásku, ublížila jsem tolika lidem. Jen kvůli tomu, že nevím co chci. Těm, kteří mi tolikrát byli nejblíž, jsem nejvíc ublížila. Když jsem si uvědomila, že se o to zajímám až teď, slzám jsem se neubránila. Snažila jsem se omlouvat... Marně...
Neustálý maraton zpráce do práce, ze školy do školy, bez cíle, beze změny. Rozbušilo se mi srdce, když jsem si všimla, že jsem se neusmála, když jsem viděla padající sníh. Zní to zvláštně...ale ten den padali dokonalé vločky na mojí černou kabelu, byly tak zřetelně vidět, za jiných okolností by mě to rozněžnilo, ten den jsem se snažila být šťastná...Marně...
Poprvé se tu objevil den, kdy jsem se nedokázala svěřit lidem, o kterých jsem si myslela, že jsou mi nejblíž. Moje představa ? Přelud přátel ? Mozek mi zakazoval dávat jim najevo moje pocity. Raději si je vyřeším sama, radší se stím budu zabývat a trápit sama. Mojí prázdnotu, jsem se snažila vyplnit kreslením....Marně...
Další slzy se dostavily v okamžiku, kdy jsem zjistila, že mě anime nenaplňuje. Bylo vždycky tak lehké utéct do toho krásného světa, plného fantazie a splněných přání. Štěstí oných postav v mrazivém rozporu s mým životem mě šokoval. Anime jsem se snažila nevypnout.....Marně...

Jsem sobec, který dokud se něčeho drží, je mu fajn, dokud se něčeho drží, neohlíží se na ostatní. Když už se ale nemá čeho držet, vzdá to, nebojuje....lituje a nikdo mu nepomůže snad ani kdyby chtěl. Sebelituju se v každé volné chvilce. Nelituju ovšem toho, že se nemám čeho držet, že nemám ským být, že mi třeba zrovna někdo zlomil srdce, což je pro mě asi v životě to nejmenší, že se mi další člověk odvrátil zády....ne...lituju a koukám do prázdna vždy v té chvíly, když cítím prázdnotu. Víte... takovou, kterou nemůžete ničím zaplnit. Možná je to podobný pocit, když někoho ztratíte, když vám někdo zemře, nevím... neměla jsem tu zkušenost. Vím ale, že ztratit sny, když víte... že si je nebudete moct splnit kvůli čemukoli... tak to mě děsí. Od svých snů jsem neopustila, plány se mi ale zbortily.
Tehdy... když jsem chtěla uprchnout z našeho města a trvala na tom, že chci bydlet na internátě v Brně, jsem netušila, že utíkám také od toho co jsem tak milovala. Neměla jsem přátelé, neměla jsem do té doby nikoho, kdo by mě udělal šťastnou...miloval, ale měla jsem svojí nynější díru zasypanou dosyta sny, plány, zářivou budoucností, kterou jsem si vždycky sama ráda kreslila na zeď a nikoho jsem k tomu nepotřebovala. Touha o poznání, o tom, že najdu něco víc v Brně mi hodně vzala, nemohu se vrátit zpět. Vím, že bych litovala, nic by mi to nepřineslo. Když jsem byla sama v našem městě, měla jsem naplnění, ale neuměla jsem milovat, nevěděla jsem jaké to je. Nová zkušenost...
Pokud jde o tohle, mám pochyby, jestli jsem se to vůbec i teď naučila. K lásce sice patří bolest a ubližování, ale sobeckost k milujícímu a nemilovanému ne...

Můžete si slíbit stokrát, že už takovým jako je on nenaletíte, ale stejně do toho spadnete ještě párkrát za život, protože to tak prostě má být. Tohle je cesta k tomu pravému. To je něco co si pamatuju, ani nevím odkud. Ale dokud mě tato věta nezklamala, budu jí věřit.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Svět asi nezměním, ale snažím změnit sebe....Marně...
 


Komentáře

1 Suzina Suzina | 9. prosince 2010 v 13:29 | Reagovat

Proč se nesvěříš přátelům, kteří ti byli vždy oporou ? Kteří za tebou stáli a dodávali ti sílu když ji ztrácela ? neobracej se knim zády nebo je stratíš...

Ty jsi taková zbloudilá dušička.. poslední články co od tebe čtu jsou plné smutnu,beznaděje... Ty by jsi tak moc chtěla , ale bohužel to nejde viď ?

2 Toeto Toeto | 9. prosince 2010 v 14:52 | Reagovat

Já se obávám, že by to nic nevyřešilo. Možná by mi bylo líp, chvilková odlehčenost od všech problému, naivní představa, že nejsem na nic sama, problémy nevyřeší. Leda bych jim přitížila, i když jsou tu od toho aby mi pomohli. Oceňuji to beruško, ale tohle nejsou věci se kterýma by mi někdo mohl pomoct ^3^

3 Suzina Suzina | 9. prosince 2010 v 15:16 | Reagovat

Když budeš mluvit snimi otom všem nebo aspoň o části budeš svobodnější to vše tě nebude tolik zužovat znám to ;)
Zeptám se tě když tvý opravdový kamarádi vidí že tě něco trápí ptají se tě ?
Jestli ano a chcou vědět co se děje tak jim nebude tolik zatěžko  že jim přitížíš spíš naopak.
Když se tomu budeš vyhýbat a nic jim neříkat bude je to tížít více než když jsim to řekneš.. věř mi :)

4 Toeto Toeto | 9. prosince 2010 v 15:45 | Reagovat

Ano ptají, já si svých přátel vážím, protože takových kolem dokola stovky není :-)
Dohromady není o čem mluvit, není to takové, jako když se tady rozepíšu ... jsem si jsitá, že oni semnou taky nemluví o všem co zrovna cítí.
Chci mít svůj osboní prostor, ve kterým si poradím sama. Moje problémy ony znají, mají svých dost, a já ty svoje snimi právě proto řešit nechci.

5 lapis lapis | Web | 9. prosince 2010 v 17:31 | Reagovat

asi to s tebou nie až tak marné keď si vieš nastaviť také zrkadlo seba. Možno by to chcelo žiť viac prítomnosťou ako upierať sa na neistú budúcnosť.

6 Toeto Toeto | 9. prosince 2010 v 17:40 | Reagovat

To asi ano... máš pravdu :-) všecko se ještě může změnit a takyže změní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.